Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Podařilo se mně na jedno odpoledne zavítat do areálu Brodský, kde se konal již patnáctý ročník Metalgate Czech Death Festu. Bez nějakých průtahů jdu rovnou ke scéně, na níž se právě chystá katovické kvarteto PLANET HELL. Progresivně laděná death metalová kapela prošla personální obměnou, když na post basáka naskočil teprve šestnáctiletý syn kytaristy a zpěváka Przemysława. Jedná se o celkem melodické sofistikované kovotepectví, které střídá odlehčenější střední tempa, melodičtější kytary a vokály s průraznější riffáží. Nicméně jako celek působí set trochu omšele a unaveně. Poláci maj trochu smůlu na čas, neboť v celém regionu na chvilku vypadl proud, ale nejde o nic zásadního, navíc celkem rychle se přechází na záložní generátor, takže to hlavní, tedy stage s kapelami, jede a jediné, co musíme na čas oželet, je vzorně vychlazené pivo.
Po PLANET HELL nastupují thrash metalová vlčata z REFORE. Slavičínsko jsem měl v minulosti hodně spojené se skvělou postrockovou kapelou DEER DEER, která krom parádních instrumentálek produkovala i naprosto famózní názvy písniček, ať to byla „Sharon Stoned“ nebo „Brad in the Pit“. Zdá se mi, že REFORE jedou na podobné vlně sympatické mladické poťouchlosti a nerozvážnosti. Jsou další z řady mladých dravých thrash metalových kapel, které v současnosti tvoří pilíř domácí scény. I když… mladých. Ono se to nezdá, ale REFORE jsou tady s náma už téměř devět let. Před pěti lety jsem si jich všimnul na Brutal Assaultu, kde pro mě obhájili existenci Jameson jamming stage, protože byli tím jediným, co jsem tam viděl a stálo za pozornost. Jejich set v Areálu Brodský po všech stránkách dotažený. Za ta léta nasbírali dost zkušeností i sebejistoty. Prostě bezprostřední thrash metalový uragán, který nepolevuje do středních temp a vedle riffových bouří dokáže sázet i heroická kytarová sólíčka. Povedl se i zvuk, všemu bylo parádně rozumět. Z kapel, které jsem měl možnost na festivalu vidět, to byl nejživelnější set, byť mám pocit, že když jsem je před pár měsíci zastihl v Uherském Hradišti, klubový set měl ještě větší šťávu.
Následuje jedna z mých nejoblíbenějších domácích brutal deathmetalových kapel. V SHAMPOON KILLER se setkala dvě absolutně špičková kanální hrdla, jmenovitě Cifron a Žlababa. A ačkoliv by se mohlo zdát, že by v podobné kapele mohl jeden vokál takového formátu úplně stačit, tak opak je pravdou. Právě tento tandem dělá z ŠAMPÓNU něco zcela unikátního. Střídání těchto dvou persón dělá z kapely zbraň hromadného ničení. Pražáci jsou prostě vokální buldozer, který u nás nemá obdoby. Možná i proto, že tahle kapela jako celek je oživlá inkarnace žánru. Prostě brutal deathové srdíčko, sbohem a šáteček.
Když před pár měsíci z pražských POPPY SEED GRINDER odešli všichni členové kromě kytaristy Yardy, měl jsem za to, že tuto klinickou smrt „POPÍCI“ jen těžko rozdýchají. To, že se najednou objevili na soupisce festivalu, pro mě bylo celkem překvapení. Ještě větší překvapení bylo to, že nešlo o koncert, kde by Yarda ukecal některého z dřvějších členů, ale obklopil se zcela novými lidmi. Zatím sice jen ve trojici, ale to se za čas asi taky změní. Novými členky jsou Martin ze SECRET OF DARKNESS za bicími a u vokálu Petr, který kdysi zpíval v black metalové vykopávce IMMORTAL TEARS a později v metalcorových SHATTER. Absence živé baskytary zamrzí, ale na to, že jde o tuším druhý koncert této sestavy, musím vyseknout poklonu, protože si i ve třech s velkou scénou celkem hravě poradili.
Následuje holandská oldschool deathmetalová parta NECROTESQUE. Celkem mladá kapela založená v roce 2021 je složená z vrásčitých vousatých veteránů a poplatná tomu je i jejich hudba. Jedná se velmi solidně zahranou sbírku deathmetalových klišé a to neberte jako kritiku. Kvarteto přesně ví, jak dělat starý death metal, riffy jsou sice trochu oposlouchané, ale po všech stránkách funkční a precizně zahrané.
Němečtí NECROTTED nemají s NECROTESQUE společné jen prvních pět písmen v názvu, ale sdílí i určitou oldschoolovost. Nikoliv v death metalu, ale v patnáct let starém modelu deathcore. Je tu vše: metalcorové sekačky a typické melodické postupy, breakdowny, kopákové koberce i odlehčené brnkací kytary, které jsou rozsekávány betonovými kvádry rytmických kytar. Najde se místo i pro slamy, guttural vokály a techničtější pasáže. Oproti NECROTESQUE je concert o poznání energičtější, a to nejen díky variabilnější hudbě, ale i díky zpěvákovi Fabianovi Finkovi, který neváhá ani skočit mezi lidi a zaběhat si v circle pitu. Ale to už mě povinnosti tahají z festivalu a tak můžu jen zamáčknout slzu, protože neuvidím VADER a CLAWFINGER. Ale co už. Někdy příště.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Zásadní milník švédských black/death metalových dějin. Druhé album SACRAMENTUM z roku 1997 se dočkalo renovace fasády. Dan Swanö odvedl vynikající práci, "The Coming Of Chaos" důkladně vyčistil, devadesátkový "spirit" však zachoval. Má radost nezná mezí.
